Vystoupat jsme za nimi museli až do věže přerovského zámku, kde se nám naskytl úžasný pohled na naše město z ptačí perspektivy. Dokonce jsme v dálce zahlédli i modrou fasádu předmostské školy. Ale abychom se vrátili ke zvonům – o těch nám zajímavě vyprávěla v rámci edukačního programu Muzejní zvonohraní průvodkyně Petra Trlidová. Dozvěděli jsme se, že zvony provázely v dřívějších dobách každého člověka od narození až do posledního dne jeho života. Oznamovaly svatby, ranní a večerní bohoslužby a všechny důležité události v životě lidí. Zjistili jsme, že vyrobit zvon, není vůbec snadná záležitost, v České republice to dokážou jen dvě zvonařské dílny a jedna je právě blízko Přerova – v Brodku. A také jsme objevili, že i zvon má své srdce! A každý zvoník jej dokáže pořádně rozpumpovat, a to se pak zvony rozezní celou vesnicí nebo městem.

O rozeznění nástrojů jsme se pokusili i my. Ve výstavním sále si pro nás paní průvodkyně připravila hudební nástroje z Orffova instrumentáře – triangl, rumba koule, dřívka, malé činely, tamburíny i různá chrastítka. A zatímco průvodkyně hrála na xylofon, my jsme „chrastili“, zvonili a vyluzovali různé rytmické i méně rytmické zvuky. Ještěže na přerovské zámku nebydlí Bílá paní, asi bychom ji probudili… (ilo)